Vážený pane doktore, omlouvám se, že Vás obtěžuji, ale potřebovala bych se s Vámi poradit ohledně Vašeho pacienta, s kterým žiji. Trpí věkově podmíněnou makulární degenerací a dojíždí za Vámi do ordinace v Ústí nad Orlicí. Ve středu jsme byli na klinice v Pardubicích a byl zařazen na Vaše doporučení do programu zaměření na testování léčebného doplňku Avilut. Paní doktorka mu provedla potřebné vstupní vyšetření jako materiál pro další srovnávání. A při té příležitosti mu vysvětlila, že prognóza jeho onemocnění je dost složitá a že není v podstatě šance na to, že by se stav zlepšil, že jde spíš o to, aby se situace dál nezhoršila. A doporučila mu, aby se pokusil získat nějaké kompenzační pomůcky, které by mu umožnily čtení a vůbec komunikaci. Plně si uvědomuji závažnost tohoto onemocnění a vím, že úspěchem je už to, že se zhoršování zastavilo, což je výrazný pokrok v léčbě ve srovnání s minulostí. Dokonce tvrdí, že se mu vidění trochu zlepšilo. Před několika dny dokonce několik hodin viděl výrazně lépe než obvykle, ale pak se to vrátilo do původního stavu. Svoje onemocnění velice těžko snáší po psychické stránce. A když se dověděl, že asi k výraznému zlepšení jeho zraku nedojde, úplně ho to zdeptalo. Ztratil naději a nedokáže se s tím vyrovnat. Pořád si nechtěl připustit, jak závažný problém je degenerace sítnice. Chtěla bych se zeptat, zda by pro jeho zrakové poškození bylo možné obstarat nějaké pomůcky. Potřebovala bych poradit, kam se obrátit, jak postupovat. Je dost problematický člověk i za normálních okolností. Vždycky měl sklony k negativismu. Postupně ztrácí veškeré přátele, moje rodina ho nesnáší kvůli tomu, jak se chová ke mně a on nesnáší nikoho, vztek si vylévá na mně, často jsem z toho úplně psychicky na dně. Problémem je i alkohol. Odmítá změnit způsob života. Byl zvyklý trávit celé hodiny u počítače a teď se nudí. Sedí celé dny v křesle nebo spí a pak nemůže spát v noci. Co ho znám, nikdy nebyl moc pracovitý a aktivní. Bydlíme na vesnici a aktivit, které by i se slabým zrakem zvládl, je dost. Ale on raději sedí a lituje se a medituje nad tím, proč zrovna on... Nemůže řídit auto, tak aspoň ztrpčuje život mně, když řídím já.... Je tvrdohlavý a nerad se učí něčemu novému. Chce být boss a trpí tím, že spoustu věcí nezvládá. Myslíte, že by byla možná nějaká psychoterapie? Nemám s tímhle problémem zkušenosti a taky si nejsem jistá, zda by byl ochotný se něčeho podobného zúčastnit. A ještě bych se chtěla zeptat na jednu konkrétní věc. Předepisoval jste mu oční kapky Fluoropos. Má ty kapky brát dál? Může mu je na Vaše doporučení předepisovat jeho praktická lékařka nebo máme požádat sestřičku z Ústí, aby nam zajistila recept? Má ještě někdy jet za Vámi do Ústí nebo už bude navštěvovat jen pardubickou kliniku v rámci toho sledovaného projektu? Ještě jednou se omlouvám, že obtěžuji, určitě máte důležitější pacienty, ale opravdu jsem cítila potřebu tenhle dopis napsat. A prosím o diskrétnost, on se nesmí dovědět o tom, že jsem se pokusila s Vámi komunikovat. Naprosto nesnáší, když dělám něco za jeho zády, ale při jeho povaze to bohužel někdy nejde jinak. Život s člověkem, kterého je možno označit za psychopata, rozhodně není jednoduchý. A v této situaci je to dvojnásob složité.